Už několik dní prší. Šedá obloha a svěže zelené stromy. Dnes ráno jsem se vrátil z obchůzky za almužnou ve značně promočeném rouchu. Obchůzka v dešti není právě snadná. Otevírat a zavírat mísu pravou rukou a přitom v levé držet deštník je s přibývajícím věkem stále náročnější. A když déšť žene vítr ze strany, deštník stejně příliš nepomůže.
Obchůzka za almužnou v dešti však také osvěžuje a povzbuzuje. V padajícím dešti je energie, kterou mám rád. A pohled na lidi stojící u silnice v igelitových pláštěnkách, jak čekají, aby mi vložili jídlo do mísy, je povznášející. Je to krásný projev oddanosti a štědrosti mých laických podporovatelů.
Dnes ráno, když jsem šel po silnici do místní vesnice, jsem se zamýšlel nad otázkou: Kde déšť začíná a kde končí? Když jsem pozoroval kapky odskakující od zpevněného povrchu silnice, uvědomil jsem si: „Dívám se na smrt deště.“ Přímo před mýma očima se dešťové kapky znovu rodily jako voda.
Když se podíváme pozorněji, je zřejmé, že žádná podstatná jména neexistují. Podstatná jména jsou slova, která jsme vytvořili k popisu sloves, z nichž se skládá náš život. Počasí je sloveso, mraky jsou slovesa, dešťové kapky jsou slovesa, kaluže jsou slovesa. Promočený starý mnich, který se těší, až se vrátí do své kuti a uvaří si horký čaj, je sloveso.
Adžán Džajasáró
26. 9. 2026
Původní příspěvek Žlutých stránek:
https://www.facebook.com/photo/?fbid=1028947060223243
Citát
Když se podíváme pozorněji, je zřejmé, že žádná podstatná jména neexistují.
Podstatná jména jsou slova, která jsme vytvořili k popisu sloves, z nichž se skládá náš život.
Adžán Džajasáró
Původní příspěvek s citátem:
https://www.facebook.com/jayasaro.panyaprateep.org/posts/pfbid02MrP3819KFT3BR4VXCyarABzPK7YytQDpwTVPC4vTaWts3j3mgcygBKsZPWhguaYCl?__tn__=%2CO*F
